Přílohy

Dvě povídky [Předchozí] - [Obsah] - [Následující] - [Úvod]

Zlatý kšeft

Byla jednou jedna vesnice kde lidé žili spokojeně a šťastně. Každý činil nějaké řemeslo a vzájemně si pomáhali. Lidé zde obdělávali svá pole a radovali se z plodů své práce. Nijak moc se nenadřeli ve své skromnosti si vystačili se vším co jim dala příroda. Jednou se o této vsi doslechl obchodník. A rozhodl se tedy navštívit tuto vesnici. Když tam přijel shledal, že vesnice skvétá jako rajská zahrada. Nikde nebyla vidět špína ani odpadky, nikde se neválely plechovky a plastické věci. Všude bujela živá a zdravá zeleň, dodávající pocit čistého a svěžího vzduchu. Lidé se v této vesnici dožívali v průměru sto deseti let, aniž by kdy potřebovali chirurga či doktora. Jejich práce byla totiž snadná a zdraví spíš prospívající. Byla to většinou práce radostná a skupinová u níž se často zpívalo. Pracovalo se na čistém vzduchu, a práce zajišťovala dostatek pohybu, takže žádné civilizační choroby způsobené špatným životním stylem tu nebyly. Lidé měli zdravou barvu, čisté bělmo a úsměv na tváři. Chovali se k sobě s úctou, zdravili se a pomáhali si navzájem, protože pomoc udržovala jejich vztahy. Podělili se i o práci i o odpočinek zkrátka byla to ukázka moudrosti a života pravé modlitby pramenící ze skromnosti a vstřícnosti. Neboť každý obyvatel této obce byl potřebný a tak byli všichni závislí na sobě. S tímto vědomím si nikdo nedovolil někoho podrazit, platilo tu heslo všichni za jednoho a jeden za všechny.

Tehdy se tu obchodníkovi zalíbilo. Hlavně ten vysoký věk a klid i pohodoví lidé. Zatoužil se tu usadit. Pomyslel si že je škoda, když tak poctivé a pracovité ruce nikdo nevyužívá. Že tu prostě není ten správný výkon. Je to škoda, pomyslel si co bych za takové dělníky dal. Tito lidé svou práci neodfláknou lze se na ně spolehnout. To by bylo terno pro můj kšeft uvažoval obchodník. Jak toho jen dosáhnout. Jak ty lidi koupit když neznají peníze. Když nepracují pro peníze. Jak je přinutit aby pracovali pro mě. To byl těžký oříšek, neboť lidé byli moudří a bylo nutno vymyslet lest.

Obchodník lidem sdělil tedy své nadšení z jejich moudrosti a přání se v obci usadit. Lidé byli dobří a tak věděli, že každý nový člen obce znamená jen úsporu práce a tedy větší pohodlí, neboť tam kde se spolupracuje, tam se vždy moc lidi nenadřou. A tak si obchodník vyhlédl parcelu a postavil si tam svou vilu, která se velice lišila od skromných obydlí lidí. Tehdy začal obchodník kout pikle. Začal od dětí. Ukazoval jim moderní hračky, a různá curkoví a pozlátka až vnich zbudil touhu. Tehdy děti začali naléhat na rodiče, aby jim pořídily tyto zvláštní věci dodávající hudbu, obrázky, umožňující spolu mluvit ikdyž se nevidí. A tak žadonili a žadonili a nebylo od nich klidu.

Rodiče tedy zašli za obchodníkem a ptali se co by za ty věci jako požadoval. Obchodník byl velmi skromný a dal věci napoprvé lacinně. Řekl lidem, že ve světě když se pracuje dostávájí lide pracující zvláštní papírky a za ty papírky pak dostanou vše co chtějí. I kdyby to bylo z druhého konce světa nic není na překážku, protože moderní svět je pokrokový. A také rodičům sdělil, že tyto věci dětem doveze, když mu donesou pár plodů ze svých polí, a ze svých ručních prací, lidového folklóru nebo malovaného nábytku atd. Prý to nic není pro ně udělat takovou malovanou krásnou truhlu nebo složit se dohromady na pytel brambor, pytel pšenice, koš jablek. On že prý pak ty věci odveze do moderního světa a tam je vymění za ty věci aby jejich děti měli radost. Skrátka že se nabídne a udělá to všechno pro ně. To opradu nic není zaradovali se vesničani a než se obchodník nadál netrvalo ani pět minut a zboží měl na dvoře.

Naložil je a odvezl do světa a přivezl dětem to co slíbil. No a tak začal postupně kšeftovat. Nyní ne už se všemi ale s jednotlivci. Tím brzy dosáhl závisti mezi lidmi. Lidé se mezi sebou začali chlubit a brzy si začali konkurovat. Obchodník byl mazaný a tak postupně zvyšoval ceny. Nyní už nabízel drahší věci. Nabízel i traktory, televize auta, bazény až jednoho dne bylo pozdě. Tím že si každý ve vesnici začal konkurovat, zmizela spolupráce. A nyní už se všem pracovalo těžce a museli se hodně snažit aby uspokojili ceny obchodníka. Obchodník však byl ještě mazanější a říkal jim, že mu klidně mohou zastavit pole, mohou mu ho prodat a za to dostanou mnoho papírků. A navíc za každou práci na tomto již obchodníkově poli budou dostávat papírky až do konce života. A i když budou staří, budou dostávat rentu za svou práci. Takže se o ně obchodník vždy postará. No to znělo velice lákavě. Navíc jim sliboval záruku zdraví i placené volno v délce čtyř týdnů ročně. Tedy že nebudou muset pracovat a přesto dostanou papírky za něž budou moci zcestovat svět. A tak mnozí souhlasili a pracovali na polích, které už jim nepatřili za papírky obchodníka.

Ze začátku byla jejich mzda veliká a obchodník se činil. Brzy ostatní lidé v obci zjistili, že ti co pracují u obchodníka mají více papírků než oni za své zboží co mu dodávají. Navíc mají i volno a obchodník se o ně stará. Zatímco oni pracují on jim vaří oběd, on jim zajišťuje oblečení a zdravotní prohlídky. Viděli, že lidé pracující u obchodníka jezdí auty, jejich domy vzkvétají díky moderním a pokrokovým technologiím. Nyní jsou pevné a trvanlivé. No a tak brzy všichni obyvatelé této obce přešli na práci k obchodníkovi. Protože ani nemohli jinak byli na sobě závislí a jestliže to pekař zabalil a šel pracovat k obchodníkovi, nebylo jiné možnosti jak sehnat chleba než za peníze u obchodníka. Jestliže to švec a pláteník zabalil, nebylo jiné možnosti jak sehnat boty nebo jak sehnat látku než za peníze od obchodníka. A takto se celá vesnice proměnila v pracovní kolonii.

Když obchodník viděl že už mu vesnice patří, když viděl, že si už nikdo nemůže vyskakovat, přešel na tvrdší normy. Snížil mzdy a zavedl služby placené. Každý totiž potřeboval peníze. A tak každý musel vydělat. A to znamenalo že si lidé museli za vše platit. Už se nic nedělalo jen za dobré slovo nebo zítřejší proti službu nýbrž jen za dnešní peníze na dřevo.

Tehdy vznikla i kriminalita, násilí a loupeže. Tehdy vznikla závist nenávist a agrese. Lidé co se dříve zdravívali se nýní pomlouvali. Obchodník se jen radoval, protože jednota z níž pramení síla se rozpadla. Nyní měl již jistotu, že se mu nikdo nevzepře a mnul si ruce jak snadno se dopracoval k takovému bohatství a bezpracnému životu. Nyní už to s obchodničením zabalil a lidé se o vše starali sami. Vyrostli tu sobečtí soukromníci a jiní obchodníci. Obchodník jen s klidem pronajal svá pole a pozemky k jejich činnosti za vysoké částky. Zavedl tak daně z metru čtverečního, což mu zajišťovalo stálý příjem až do smrti aniž by hnul brvou. Vesnice se změnila v tozro. Lidé se změnili ve zbídačené ustarané, a nemocné trosky.



Kozel zahradníkem

Byl jednou jeden zahradník, moc pracovitý, pilný a svědomitý zahradník. A ten zahradník měl velkou zahradu. Ta zahrada byla jeho pýchou, jeho domovem. Ta zahrada vzkvétala pod jeho rukama a její věhlas se nesl světěm. Brzy celý svět věděl o této krásné zahradě, která vzešla jen díky poctivé práci a moudrosti zahradníka. Mnozí přicházeli se kochat její krásou a promyšleností. Mnozí záviděli. Po nějakém čase byla zahrada dokonalá. Zahradník už nemusel tolik pracovat a žil si v blahobytu o jakém se mnohým ani nesnilo. Každý den měl na svém stole sladké plody své práce. Nemusel nikomu nic platit. Rostliny žádné daně nevyžadovaly. Vznikla tu nádherná symbióza a souznění. Zahradník a zahrada splynuli v jedno. Jako matka miluje dítě se navzájem milovali a pomáhali si. Zahradník naslouchal potřebám zahrady a zahrada jej za to vždy spravedlivě odměnila. Nemusel dělat nic jiného. Nemusel pracovat na jiné lidi, vystačil si zcela sám jen se svou zahradou.

Brzy se věhlas tohoto skvostného vztahu donesl do země západních divokých sviní. V zemi sviní, nebylo možné žít tak jako žil zahradník. Byly to divoké svině, a jedinným jejich požitkem bylo žít na úkor druhých. Využívali tedy práce jiných ke svým zálibám. Sami se váleli v přepychu kdežto pracující lidé dřeli bídu. Velkou zálibou těchto sviní bylo ničení všeho. Protože ničením dokazovali světu svou moc. Tyto svině se doslechly i o nádherné zahradě našeho zahradníka. V jejich zemi bylo mnoho špíny a mnoho svinstva. V jejich zemi se žilo velmi těžce, téměř už nebylo co ničit, co drancovat a plundrovat. Svině se už celkem nudily. Chtělo to něco nového něco skvostného něco bohatého. Proto se velice zaradovali nad bohatou zahradou. Nad zahradou jež oplývala mlékem a medem. A protože to byli chytré svině vymysleli lest, jak by se dostali do té zahrady, aby se mohli následně vyžívat v drancování této zahrady. Jak by mohli ničit všechno svými rypáky a přitom se dívat do očí zahradníkovi a mít potěšení z toho jak trpí. Aby mu svině tímto mohli dokázat to kdo je ve světě pánem. Nesnesli totiž pomyšlení, že někdo pracovitý by mohl být dokonalejší a uctívanější než jejich tlusté břicha, a nenažrané, mlsné a vybíravé rypáky. Že by mohl být někdo na vyspělejším stupni v této civilizaci než oni, že by je někdo neuctíval a neklaněl se jejich kontům. To by nikdy nepřenesli. Ony byli téměř po celém světě pány. Celý svět jim téměř podléhal, a sloužil jejich nenasytným choutkám.

Využili tedy lsti a přišli v kravatách za zahradníkem. Nabídli mu, že zahradu rozdělí na více částí o něž se budou sami starat. Né že by se montovali zahradníkovi do díla, to ne... jen prostě seženou sponzory pro dané části. Prostě sponzorům a investorům umožní podílet se na této zahradě. Přece každy kdo investuje do zahrady by byl sám proti sobě, kdyby jeho část začala chátrat. Byla by to jeho vizitka. Takto mluvili k zahradníkovi. Přesvědčili ho o tom jaké to bude skvělé, a že jeho zahrada během pár let bude o to bohatší, o to úrodnější, o to výnosnější, protože nyní se o ni bude starat mnoho movitých lidí, kteří mají zájem na tom aby vzkvétala. Zkrátka všem se bude dařit. Zahradník měl dobré srdce a proč by se tedy nepodělil o radost ze své zahrady i s jinými lidmi. Proto nakonec souhlasil.

Svině pak vydali akcie a prodali zahradu přestože jim nepatřila investorům. Brzy se zahrada zprivatizovala. Zahradník si ani neuvědomil jak se nechal obelstít, zatímco on pracoval na svých záhoncích, neměl ani tušení jak jej svině doběhly. Už totiž nepracoval na svém, už mu zahrada nepatřila, už pracoval na jiné a na cizím.

Brzy se začaly dít věci. Investoři začali nutit zahradníka k čímdál větším výkonům. Vydírali jej, vyhrožovali mu tím, že ho vyhodí ze zahrady protože, zahrada je jejich. Zahradník byl velice zaskočen, ale nedokázal zahradu opustit. Mohl jen smutně přihlížet jak svině svými nenažranými rypáky jeho zahradu pustoší. Zahrada nebyla totiž schopna uspokojit jejich nenasytné potřeby. Stále řvali chceme víc. Víc zeleniny, víc ovoce, víc. Dokonce dodali zahradníkovi hnojiva stimulující velikost plodin, urychlující jejich růst. Dodali mu postřiky proti škůdcům. A tak se brzy celá zahrada přiotrávila. Stromy onemocněly, půda nerodila. Ze zahrady se stala pustina. Zahradník nemohl do jejich řečí vůbec mluvit, protože pánem zahrady tu bylo představenstvo sviní.

Ať se staral zahradník sebevíc, ať dřel od rána dovečera... zahradu už nemohl zachránit, protože ona potřebovala odpočinek, s čímž svině nesouhlasily. Svět touží po plodech z této zahrady! Nemůžeme nechat svět ve štychu. A tak celá zahrada chřadla a chřadla a zahradník pracoval jako vůl, ikdyž věděl že jeho práce nemá žádný smysl. Ikdyž věděl, že svou snahou zahradé tím víc škodí, tím víc ji plení a drancuje. Nakonec byl nucen pokácet všechny stromy, protože nerodily a svině si je odvezly do svých domovů na otop aby ušetřily.

Když byla po zahradě veta, byl zahradník nemilosrdně vyhnán, protože zahrada nebyla jeho. Bylo mu vynadáno, že je budižkničema, neschopný udržet zahradu v provozu. A tak se pověst kterou měl tento dobrý český zahradník ve světě změnila. Nyní již nikdo neobdivoval jeho zručnost, nyní už nikdo neobdivoval jeho dílo, mnozí zapoměli a zahradník brzy získal úplně jinou pověst. Naivního a neschopného trouby, který neuměl hospodařit a vyhodil ze dne na den všechno své bohatství oknem. Zkrátka že se v oblasti byznysu a ekonomiky musí ještě hodně učit protože tak brzo krachoval velice se nadřel a přitom nic nevydělal. Svině byli velice spokojené, protože zahradník již nemohl ukázat světu, že bez sviní se pracovitý člověk může mít jako v ráji. A tak svině ovládli celý svět a všichni pracující jim byli vydání v otroctví a museli je denně krmit těmi nejlepšími výrobky své práce, zatímco na ně zbývaly jen suché drobty.

Obyčejná Nula


[Předchozí] - [Obsah] - [Následující] - [Úvod]
mesias@mymail.cz
24.05.2003