Lidská práva pro nového člověka

Kapitola 1/2 [Předchozí] - [Obsah] - [Následující] - [Úvod]

Milovaný Osho, 25. prosince jsi nám přednášel o Deklaraci lidských práv. Vysvětlil jsi nám ji jako záměr politiků udržet člověka v jeho současném fyzickém a psychologickém otroctví a jako jejich snahu zajistit, aby lidé setrvali v nevědomosti o své schopnosti božství.

Mohl bys dnes večer vyhlásit svoji vlastní Deklaraci lidských práv pro nového člověka?


Základním smyslem Deklarace lidských práv je skutečnost, že lidstvo stále ještě žije v různých formách otroctví. Jinak by byla deklarace zbytečná.

Tato potřeba však ve skutečnosti znamená, že člověk byl tisíce let podváděn, a to tak vychytrale, že pokud se na něho nedíváte z nadhledu, nedokážete rozpoznat, jakými neviditelnými řetězy je spoután, v jakém nevolnictví, v jakém neviditelném vězení žije.

Moje deklarace lidských práv zahrnuje deset základních bodů.

První z nich je život.

Člověk má právo na důstojnost a zdraví; má právo rozvíjet se tak, aby dosáhl svého největšího rozkvětu. Tento největší rozkvět je jeho právem. Člověk, když se narodí, má v sobě zárodky svého rozkvětu, jeho semínka, ale naše společnost mu neposkytuje úrodnou půdu, vhodnou péči a milující ovzduší.

Právě naopak, společnost nás otravuje jedovatou atmosférou plnou zloby, nenávisti, destrukce, násilí a válek.

Právo na život znamená, že nebudou války. Znamená také, že nikdo už nebude nucen vstupovat do armády a účastnit se válek; odmítnout by bylo právem pro všechny. Tak tomu však dosud není.

Tisíce lidí jsou ve vězeních - a zvláště mladí lidé, kteří jsou citliví a inteligentní -, protože odmítli zúčastnit se války. To, že odmítli, se stalo jejich zločinem jen proto, že nechtěli zabíjet jiné lidské bytosti. Lidé přece nejsou věci, které lze zabíjet jen tak pro nic za nic.

Lidé jsou vrcholem veškeré vesmírné evoluce. Zabíjet je z jakéhokoli důvodu kvůli náboženství, politice, socialismu nebo fašismu... to je jedno proč... člověk má přece stát nade všemi důvody a nesmí být obětován na žádném oltáři.

Je opravdu zvláštní, že OSN vyhlašuje základní práva člověka a přitom mlčí k tisícům mladých lidí, kteří promarňují své životy ve věznicích z tak prostého důvodu, že odmítli ničit život. To však má hluboké kořeny, kterým je potřeba porozumět.

Právo na život je uskutečnitelné jen v určitém ovzduší, které v současnosti na Zemi neexistuje. člověk zabíjí zvířata, ptáky, mořské živočichy - jen tak, pro zábavu. Neexistuje úcta k životu. Život však zůstává životem, ať už sídli v lidských bytostech či má jinou formu. Dokud si lidé neuvědomí násilí, které sami páchají na zvířatech, na ptácích, nemohou se brát za své vlastní právo na život. Dokud se nestaráte o život druhých, jaké máte právo požadovat totéž pro sebe?

Lidé rádi loví a zabíjejí zvířata bez potřeby. Jednou jsem byl hostem v paláci máharádži Jamnagara. Ukazoval mi vycpané hlavy stovek lvů a vysoké zvěře. Měl jich plný celý svůj palác a předváděl mi je se slovy: "Tahle zvířata jsem všechna zabil sám."

Řekl jsem mu: "Vy vypadáte jako hodný člověk. Jaký jste měl důvod? Co vám ta zvířata udělala?" Odpověděl mi: "To přece není otázka nějakého důvodu nebo toho, že by mi něco udělala. Lovím je prostě pro zábavu."

Vysvětlil jsem mu: "Podívejte se na to také z druhé strany: Když zabije lev vás, bude to také jen zábava? Vaše žena, děti, příbuzní - dovolí si někdo z nich prohlásit, že to byla hezká zábava? To bude přece neštěstí. Když zabíjíte vy, pak je to zábava, když zabíjejí oni, je to pohroma. Dvojí měřítko svědčí o vaší nepoctivosti a neupřímnosti."

Odpověděl: "Tak jsem ještě nikdy nepřemýšlel."

Lidstvo je však ve své většině nevegetariánské; lidé jsou uvyklí živit se jinými formami života. Neexistuje úcta k životu jako takovému. Dokud nevytvoříme ovzduší plné úcty k životu, nemůžeme uskutečnit svůj cíl získat základní právo na život.

Na druhé straně, vzhledem k tomu, že také OSN prohlašuje právo na život za základní lidské právo, je ho zneužíváno. Papež, matka Tereza a jejich stoupenci využívají toto právo k přesvědčování lidí, aby se stavěli proti kontrole porodnosti, potratům a antikoncepci. Lidská mysl je velice vynalézavá.

Patří to přece mezi lidská práva - proč toho tedy nevyužít. A tak tvrdí lidem, že nesmějí používat metody kontroly porodnosti, protože jsou namířeny proti životu; nenarozené dítě prý má totéž právo jako dospělý člověk. Měla by být stanovena nějaká hranice, ale kde...?

Podle mého názoru antikoncepční pilulka lidská práva neporušuje - naopak pro ně připravuje půdu. Jestliže se zeměkoule přelidní, milióny lidí budou umírat hladem; bude docházet k vlákám. A rychlost, jakou se lidstvo rozrůstá, nás může přivést do velmi nelidských situací.

V Bengálsku jednou nastal velký hladomor, při kterém matky pojídaly vlastní děti. Lidé prodávali své děti za jednu či dvě rupie. A myslíte si, že ti, kdo kupovali, kupovali lidské bytosti? Ne, nakupovali potravu.

Papež s matkou Terezou budou za všechno zodpovědni.

Antikoncepční pilulka prostě zabrání, aby se dítě v matčině lůně vyvinulo, takže problém porušování lidských práv vůbec nevznikne. Nedávno byla objevena i pilulka pro muže. Není už třeba, aby antikoncepci brala jen žena, může ji brát i muž. Dítě se pak vůbec neutvoří - v takovém případě se tedy toto základní právo nedá použít. Avšak všichni ti nábožensky smýšlející lidé - ať už šankaračarijové v Indii nebo Ajatoláh Chomejní v Iránu... všichni po celém světě jsou proti kontrole porodnosti. A přitom jde o jedinou metodu, která může ochránit člověka, aby neupadl do barbarství.

Já jsem pro tuto kontrolu bez výhrady. Dítě by mělo být uznáno za lidskou bytost teprve, až když se narodí, a i pak mám některé výhrady... Jestliže se dítě narodí slepé, jako mrzák, nebo narodí-li se hluchoněmé a my nej sme schopni mu pomoci... Jen proto, že život nesmí být zničen, bude dítě muset trpět - kvůli téhle hloupé myšlence - sedmdesát nebo osmdesát let? Proč vytvářet zbytečné utrpení? Pokud by rodiče rozhodli, dítě by mělo být navěky uspáno. A nemyslete - není v tom žádný problém. Tělo se rozloží zpět na základní prvky a duše odletí do jiného lůna. Nic tím nebude zničeno.

Jestliže své dítě opravdu milujete, nebudete přece chtít, aby prožilo sedmdesát let v nouzi, utrpení, nemohoucnosti a starobě. Přestože je dítě už na světě, avšak neschopné užívat života plně všemi smysly, bude pro ně lepší, odebere-li se do věčného spánku a narodí se někde jinde s lepším tělem.

Právo na život je komplexní věc. Nikdo nemá právo zabít jiného člověka, ani ve jménu náboženství. Přesto byly z tohoto důvodu zabity milióny lidí - ve jménu náboženství, ve službě boží.

Nikdo by neměl být zabit ve jménu polítiky. A přece k tomu docházelo. Stalin sám dal za dobu, co byl u moci, zabít milión lidí - milión svých vlastních lidí. Hitler zabil šest miliónů lidí. Došlo k tisícům válek.

Vypadá to, jako bychom se na této Zemi zabývali jen jednou věcí: reprodukcí dětí, protože potřebujeme vojáky, protože potřebujeme války. Mohamed, aby zvýšil počet svého obyvatelstva, vyhlásil dokonce, že každý muslim může mít čtyři manželky - nebo i víc. On sám jich měl devět.

A pravým důvodem byla válka, destrukce života. Nevzal si devět žen z lásky, nýbrž z prosté vypočítavosti.

Má-li muž devět žen, může zplodit devět dětí za rok. Jestliže se devět žen vdá za jednoho muže, je to v pořádku, ale obráceně - ze svazku devíti mužů s jednou ženou by možná nevzešlo ani jedno dítě. To by celou věc zmařilo. A nejspíš by ženu ještě zabili!

Zdá se, jako by člověk nebyl ničím jiným než potřebným nástrojem pro další ničení a další války.

Obyvatelstvo Země by se mělo početně redukovat, pokud chceme svůj život opravdu žít, mít svou důstojnost, čest a právo na život - pokud nechceme svým životem jen procházet, ale protančit ho. Když říkám, že život je základní právo člověka, mám na mysli život plný zpěvu a tance, život plný radosti a požehnání.

Druhým bodem mé deklarace je láska.

Láska, která měla být pojímána jako jedno z nejzákladnějších lidských práv, byla ve všech společnostech zničena vytvořením manželství. Manželství je falešná náhražka lásky.

V minulosti byly oddávány už malé děti, které ještě neměly ani ponětí, co je láska a co manželství. A proč je oddávali? Z jednoduchého důvodu: dříve než dospějí, dříve než se v jejich srdcích probudí láska, dveře už musejí být zavřené. Jakmile by se totiž jednou láska zmocnila jejich srdcí, všechno by se zkomplikovalo...

Žádný dětský sňatek není humánní. Muž či žena by měli mít možnost vybrat si partnera sami - nebo ho změnit, jestliže tak cítí. Žádný stát do toho nemá co mluvit, žádná společnost s tím nemá co dělat. Je to osobní záležitost dvou lidí. Soukromí by mělo být nedotknutelné.

Pokud chtějí dva lidé žít spolu, nepotřebují žádné svolení od církve nebo od státu. Co potřebují, je jen svolení srdcí. A jestliže přijde den, kdy pocítí, že nadešel čas rozchodu, zase nepotřebují žádné povolení. Ať se rozejdou jako přátelé, s krásnými vzpomínkami na dny své lásky.

Láska by měla být pro muže a ženu jediným způsobem spolužití. Žádný další rituál není nutný.

Jediný problém dosud byl co se stane s dětmi - to byl argument svědčící pro manželství. Existují však další alternativy, a daleko lepší. Děti nesmějí být pojímány jako majetek svých rodičů - patří přece všemu lidstvu. Od samého začátku by jim rodiče měli vysvětlovat: "Všichni lidé vás ochraňují,.vytvářejí pro vás domov. Pokud budeme žít spolu, budeme se o vás starat společně. Možná však, že se rozejdeme - ale i pak se o vás budeme dál starat. Jste naší krví, naším tělem, naší duší."

Ve skutečnosti je vlastnictví dětí rodiči jednou z nejnebezpečnějších věcí, které se lidstvo neustále dopouští. V něm spočívají kořeny myšlenky něco vlastnit. Lidé by neměli vlastnit svoje děti. Milujte své děti, blahořečte jim, ale nemyslete si, že jsou vaším majetkem. Děti náležejí všemu lidstvu. Přicházejí k nám z jiného světa - rodiče jsou pouhými prostředníky. Nemyslete si o sobě nic víc. A cokoli pro děti můžete udělat, udělejte.

Každá komuna či každá vesnice by se měly umět postarat o své děti. Jakmile se komuna začne o děti starat, manželství bude překonané. A nezapomínejte, že manželství ničí vaše základní právo na lásku.

Až bude lidská láska svobodná, nebudou už černí a bílí, skončí tahle nechutná diskriminace, protože láska nezná hranic. Budete se moci zamilovat do černocha stejně jako do bělocha.

Láska nezná žádné náboženské předpisy. Zná jen bušení srdcí, a zná je s naprostou jistotou. Až se láska osvobodí, připraví půdu pro další základní práva.

Ve skutečnosti, jak by vám potvrdili i vědci, lidé, kteří se do sebe zamilují, by měli být co nejodlišnější. Budou mít pak kvalitnější, inteligentnější a odolnější děti. Tento fakt je přece už známý: na celém světě se dělají pokusy s křížením zvířat. Přinesly nám lepší krávy, koně, psy. Člověk je však zvláštní tvor. Objevil tajemství, pro sebe ho ale nevyužívá.

Všechny královské rodiny tím trpí. V těchto rodinách se rodí největší počet slabomyslných dětí, protože se žení a vdávají stále jen mezi sebou. Královská krev se prý nemá mísit s obyčejnou - dokonce i ve 20. století uvažujeme v poj mech královské krve. Krev ale zůstává jen krví. Jestliže se několik rodin rozhodne ženit se a vdávat mezi sebou, může z toho vzejít mnoho různých nemocí.

Jednou z nich je zaostalost. Jen si pozorně prohlédněte fotografie prince Waleského a bude vám jasné, co tím myslím. I kdyby nakrásně chtěli, nemohou se ze své omezenosti dostat ven. Nepotkal jsem nikdy člena královské rodiny, který by byl inteligentní, a to jsem v Indii znal téměř všechny královské rodiny. Není to způsobeno jen jejich zaostalostí v myšlení; i jejich tělům mnoho schází.

Určitě jste už slyšeli o Rasputinovi. Před revolucí byl nejdůležitějším mužem Ruska, protože carovo dítě trpělo jistou nemocí - když se poranilo, krvácení se nedalo zastavit. Žádné léky nezabíraly, nedalo se nic dělat - krev tekla dál. Jde o jeden z příznaků sňatku mezi blízkými příbuznými.

Rasputin byl velký hypnotizér. Nebyl světec ani hříšník, byl prostě jen velký hypnotizér. Pomocí hypnózy dokázal u dítěte zastavit krvácení. Co se nepodařilo žádnému lékaři... a dítě bylo následníkem trůnu v největší říši té doby. Rasputin se samozřejmě stal nepostradatelným. Bez něho by byl život dítěte v nebezpečí.

Přesto přese všechno se královské rodiny i poté, co ztratily svá království a říše, žení a vdávají mezi sebou dál. Vznikají tak velmi slabé osobnosti. Slyšeli jste už někdy o nějaké ženě z královské rodiny, která by byla prohlášena za světovou královnu krásy? Myslíte si, že anglickou královnu Alžbětu lze považovat za krásnou? Po celé Anglii se povídá... nevím ale, co je na tom pravdy, a tak za to nepřebírám žádnou zodpovědnost. Povídá se totiž, že princ Filip, manžel královny Alžběty, je homosexuál. Je mi chudáka Filipa líto. Ostatně kdokoli by si vzal Alžbětu, nemůže nebýt homosexuálem, takže by si z toho neměl nic dělat. Je to přirozená věc.

A právě před dvěma nebo třemi týdny jeden člověk z ochranné stráže prince Charlese zemřel na AIDS. AIDS se nedá chytit ze vzduchu. Nikdo neví, kdo je tím duchem svatým, ale musí to být někdo z královské rodiny. Brzy jistě začnou umírat i další, protože je to řetězová nemoc.

Neměla by existovat žádná omezení - že by se hind měl ženit jen s hindkou nebo bráhman s bráhmankou. Naopak - pravidlem by se mělo stát, že Ind by si nikdy neměl brát Indku. Celý svět je tu pro nás - najděte si svou milou daleko předaleko, za sedmi horami a sedmi řekami. Pak budete mít spolu děti, které budou krásnější, zdravější, inteligentnější a ktéré budou dlouho žít. Lidé by se měli naučit křížit se mezi sebou, to však bude možné teprve, až pomine manželství a láska bude plně respektována. Dosud je zatracována.

Třetí nejzákladnější právo... neboť v životě existují tři nejdůležitější věci: život, láska a smrt. Každému by mělo být dopřáno základní právo, že po dosažení určitého věku, kdy žil už dostatečně dlouho a nechce dál už jen přežívat (protože zítřek by byl pro něho jen opakováním dneška, a on už ztratil všechen zájem o to, co bude zítra), aby směl opustit své tělo. Toto právo je základním lidským právem.

Je to náš vlastní život. Pokud v něm nechceme pokračovat, nikdo by nám v tom neměl bránit.

Každá nemocnice by měla mít zvláštní oddělení, kam by lidé, kteří si přejí zemřít, mohli přijít měsíc předem, kde by mohli relaxovat a věnovat se tomu, na co v životě neměli čas nebo příležitost... hudbě, literatuře... mohli by malovat nebo vytvářet sochy... A lékaři by se jim měli věnovat a učit je, jak relaxovat. Až do dnešních dob byla smrt většinou nepěknou záležitostí. Člověk považoval sám sebe za oběť - to však je náš omyl. Smrt se může stát oslavou, musíme se jen naučit přivítat ji uvolněni, v klidu. Během onoho měsíce by je mohli chodit navštěvovat přátelé. Každá nemocnice by měla mít taková zvláštní oddělení - víc prostoru pro ty, kdo chtějí zemřít, než pro ty, kteří chtěj í žít. Nechte je užít si královsky aspoň jeden měsíc, aby pak mohli opustit život bez zášti a nářků, ale naopak s hlubokým vděkem.

K těmto třem právům patří další: hledání pravdy. Nikdo by neměl být od dětství omezován jakýmkoli náboženstvím, filozofií nebo teologií, protože tím se ničí jeho svoboda hledat. Naopak mu pomáhejte, aby se stal dostatečně silným. Silným pochybovat, být skeptický ke všemu, čemu věří všichni kolem. Pomáhejte mu, aby hned všemu nevěřil, ale aby trval na vlastním poznání. Ať ho stojí cokoli, jakkoli dlouho by trvalo vydat se sám svou cestou - protože jiný způsob, jak najít pravdu, neexistuje.

Všichni ostatní, kteří si o sobě myslí, že jsou křesťany, židy, hinduisty nebo muslimy - ti všichni jen věří.

Nepoznávají.

Víra je čistý jed.

Poznání je cesta k rozkvětu.

Hledání pravdy... nikoho byste neměli učit, co je pravda, protože pravdu naučit nelze. Měli byste lidem pomoci tázat se. Touha po poznání je obtížná - víra je lehká. Pravdu však nezískáte zadarmo - pravda je nejcennější věcí na světě. Nemůžete ji získat od jiných lidí, musíte ji najít sami.

A je zázrak, že jakmile se rozhodnete, že nebudete obětí žádné víry, urazili jste už polovinu cesty k pravdě.

Pokud bude vaše rozhodnutí bezvýhradné, nemusíte chodit za pravdou, protože ona sama přijde k vám. Budete se jen muset naučit být tiší - pak ji získáte. Stanete-li se hostiteli, bude pravda hostem ve vašich srdcích.

Zatím žije celý svět v různých vírách. To je pravý důvod, proč v lidských očích nespatříte žádný lesk ani ladnost v jejich gestech, proč lidská slova postrádají sílu a autoritu. Víra je faleš, která staví vzdušné zámky. Zafouká lehký vánek, a zámek je pryč.

Pravda je věčná a najít ji znamená, že i vy se stanete součástí věčnosti.

Za páté: hledání pravdy by mělo ovlivnit všechny vzdělávací systémy od školky po univerzitu tak, aby se vytvořila vhodná atmosféra pro meditaci. Meditace není součástí žádného náboženství, meditace není víra. Je to čistá věda našeho nitra.

Učit se být tichým, bdělým, učit se být pozorovatelem i učit se, že nejste pouhou myslí, ale něčím za tím - vědomím, jen tak se připravíte k dosažení pravdy.

A je to pravda, která byla mnohými lidmi nazývána "Bohem" či "nirvánou". Ať už ji lidé nazývají jakkoli, ona je bezejmenným tichem, vyrovnaností, klidem. Tento klid je tak hluboký, že se v něm člověk celý ztratí - a v okamžiku, kdy se tak stane, vstoupil do chrámu Božího.

Jakkoli se to však zdá zvláštní, lidé tráví téměř jednu třetinu svého života na školách a univerzitách, aniž by věděli cokoli o tichu, relaxaci, aniž by věděli cokoli o sobě samých. Znají celý svět - a je to jejich obrovská chyba, že přitom zapomněli sami na sebe. Ale zdá se, jako by k tomu měli nějaký důvod...

V Indii existuje prastarý příběh o tom, jak se deset slepců snaží překročit řeku. Protože je v řece silný proud, drží se všichni za ruce. Když dosáhnou druhého břehu, jeden z nich navrhne: "Měli bychom se spočítat. Proud byl velmi silný a my jsme všichni slepí - mohlo se stát, že někoho z nás voda odnesla."

A tak počítají. K údivu všech však pokaždé napočítají jen devět. Zkoušejí to jeden po druhém, ale vždy vychází devět. Nějaký člověk sedící na břehu se rozesměje - to je k popukání! A deset slepců zatím sedí a naříká, slzy v očích, neboť jeden z nich se ztratil.

Ten člověk k ním přistoupí a ptá se: "Co se vám stalo?"

Oni mu vše vysvětlí a on jim poradí: "Postavte se všichni do řady. Až se dotknu prvního z vás, řekne "jedna". Až se dotknu druhého, řekne dvě, protože jeho se dotknu dvakrát. Třetího se dotknu třikrát, řekne tedy tři. Kupodivu ten člověk našel desátého, který se ztratil. Všichni mu děkují, dotýkají se jeho nohou, říkají mu: "Ty jsi pro nás bohem. Už jsme si mysleli, že jsme ztratili jednoho z nás. Ale prosíme tě, vysvětli nám to... my jsme také počítali, jeden po druhém, ale desátého jsme nenašli. Odkud se tak znenadání vzal?"

Muž jim však odpověděl: "Je to prastaré tajemství, kterému byste stejně neporozuměli. Jen pokračujte ve své cestě."

A co je to za prastaré tajemství? Člověk má tendenci zapomínat sám na sebe. člověk vlastně může prožít celý život, aniž by si sám sebe uvědomoval. Všechny ostatní vidí, všechny zná - jen na sebe zapomíná.

Meditace je jedinou metodou, při které začnete počítat od sebe: "jedna".

A protože meditace není součástí žádného náboženství, nevidím zde žádnou překážku - neměla by chybět nikde, na žádné škole, na žádné univerzitě. Každý, kdo vychází z univezity, by ji měl opouštět s hlubokým, meditativním pocitem bytí, s aurou meditace kolem sebe.

Všechno ostatní je jinak k ničemu. Znáš zeměpis: víš, kde leží Timbuktu nebo kde se nachází Konstantinopol, ale nevíš, kdo jsi. Prvořadou věcí v životě je vědět, kdo jsem a kde se nacházím. Teprve pak se všechno v mém životě uspořádá a nabere správný směr.


[Předchozí] - [Obsah] - [Následující] - [Úvod]
mesias@mymail.cz
24.05.2003