Deklarace: Ne lidská práva ale hypokracie

Kapitola 2/2 [Předchozí] - [Obsah] - [Následující] - [Úvod]

Článek 1. Všichni lidé se rodí svobodní...

Tak to je absolutní nesmysl.

Jestliže se všichni lidé rodí svobodní, dejte dítěti svobodu: a ono zemře během 24 hodin. Lidské mládě je nejbezmocnější ze všech mláďat na světě - jakou svobodu může mít? Neumí chodit, neumí mluvit, neumí létat...

Jeden vědec dokonce tvrdí - a já s ním tak trochu souhlasím - že se lidské mládě rodí dřív, než by mělo. Ve skutečnosti by potřebovalo být v matčině břiše ještě dalších devět měsíců, protože se pořád vyvíjí. Podívejte se na zvířata - mládě se narodí a hned začne běhat a hledat potravu. Je méně závislé a víc vyvinuté. Zato lidské mládě by bez péče své matky, svého otce nebo rodiny či bez péče jiných lidí nepřežilo.

Jakou svobodu může tedy mít?

Tohle je, podle mne, nejlstivější stránka v myšlení politiků: namlouvají nám, že nepotřebujeme svobodu. "Nežádejte svobodu, už jste se jako svobodní narodili. Všichni lidé se rodí svobodní."

Všichni lidé se rodí úplně bezmocní a závislí. Stát se svobodnými jim může trvat léta. A ani pak se milióny lidí svobodnými nikdy nestanou.

Deklarace však prohlašuje, že se svobodnými rodí.

Já tvrdím, že milióny lidí zemřou, aniž se kdy stali svobodnými. Znáte to přece z vlastní zkušenosti: lidé svobodní nejsou.

Je manžel - a manželka není svobodná. Je manželka - a manžel není svobodný. Viděl jsem spousty manželských párů jít po ulici - a manžel se ani nerozhlédl. Díval se jen na pár kroků přímo před sebe jako buddhistický mnich. A jeho žena ho sledovala koutkem oka - kde ho mám? Co je to za svobodu?

První, co manžel uslyší, když přijde domů, je: "Kde jsi byl?" - a to si říká svobodný člověk - nebo: "Proč jdeš tak pozdě?"

Když jsem chodil do základní školy, většinou jsem se opozdil. Život venku byl nádherný a kolem naší školy rostla spousta mangovníků. Když manga dozrávají, je ve vzduchu tolik vůně a sladkostí - stačí projít kolem. Mango je určitě královnou všeho ovoce. Před školou rostly ještě jiné ovocné stromy a já jsem byl spiš na nich než ve třídě.

Hned první den, když jsem začal chodit do střední školy, jsem se o půl hodiny opozdil. Učitel mi řekl: "Tak tohle nepůjde. Alespoň v mé hodině ne. Pokud chceš studovat můj předmět, budeš muset být ve třídě o pět minut dřív než já. Proč jsi přišel pozdě?"

Odpověděl jsem mu: "Podívejte se, pane učiteli - právě kvůli téhle vaší otázce se nebudu ženit."

Podivil se: "Co prosím? Co to má společného s manželstvím?"

Řekl jsem mu: "Hned vám to vysvětlím. U nás v sousedství to slyším pořád; všechny ženy se tak ptají: "Kde jsi byl? Proč jdeš tak pozdě?" - a já jsem se rozhodl, že na tuto otázku nikdy nebudu odpovídat. Raději obětuji celý svůj život, ale kvůli téhle otázce se neožením - a vy si myslíte, že teď na ni budu odpovídat jen kvůli vám? To si raději zapíšu jiný předmět. Sbohem!"

Učitel řekl ke třídě. "To je zvláštní chlapec. Takové nesourodé věci spojuje s manželstvím? Co má co dělat manželství se zeměpisem?"

Začal jsem ho však zajímat. Po vyučování mě zastavil a řekl mi: "Pojď si sednout. Rád bych se dozvěděl, o co ti jde."

Odpověděl jsem mu: "Nikdo nemá právo se mě ptát, proč jsem přišel pozdě nebo kde jsem byl. Je to můj život, a když si ho chci zkazit, je to moje právo. Vaše zaměstnání je vyučovat jen zeměpis. Nejste tu proto, abyste mi dával otázky, které ve mně vyvolávají pocit závislosti. Nemám takové otázky rád. Mohu školy nechat; můžu úplně zapomenout, že jsem kdy do školy chodil. Není to přece třeba - vždyť Ježíš, aniž kdy chodil do školy, dokázal poznat sám sebe; nebo Kabir - ani ten nechodil do školy - a dokázal poznat nejvyšší... Nechci se věnovat obchodování, ani nemám zájem o žádné zaměstnání. Takže pokud chcete, abych navštěvoval vaši třídu, musíte se ke mně chovat trochu lidsky - a ne pořád zasahovat do mé svobody.

První článek praví: Všichni lidé se rodí svobodní.

To je strategie hypnózy a podmaňování lidstva.

Vnutili vám myšlenku, že jste se narodili svobodní - nemusíte tedy za svobodu bojovat, nemusíte podstupovat vnitřní revoluci; která vás dokáže opravdu osvobodit - osvobodit od všeho, i od těla... protože mít tělo je také otroctví.

Na Východě jsou daleko blíž pravdě. Říkají, že jsme se narodili v otroctví - ne ve svobodě. Tělo je naším vězením, stejně tak naše mysl a rozum. Vědomí je uvězněno ve velmi malém prostoru, ale je schopno se rozepnout po celém vesmíru. Vy však tuto svou schopnost neznáte, a tak si myslíte, že jste jen tím, čím jste.

Ti lidé jsou podle mě zločinci - a horší než takoví, co jsou posíláni na šibenici, protože podvádějí celé lidstvo. Jejich podvod je samozřejmě obratný: "Lidé se rodí svobodní." Přirozeně, svoboda pak není problémem, něčím, co by mělo být vytvářeno, čeho bychom měli být hodni nebo co bychom si museli zasloužit, nic cenného; vždyť už ji máme!

Gurdjieff je jediný člověk v celých našich dějinách, který pronesl nesmírně významnou věc: "Nemáte žádnou duši." Všechna náboženství po celém světě však hlásají, že člověk duši má, že s duší přišel na svět. V celých dějinách je Gurdjieffův hlas ojedinělý, protože nám říká, že ne všichni lidé duši mají, že místo, kde by měli duši mít, je prázdné. Existuje taková možnost - pracovat na sobě a duši stvořit - nikdo se však s duší nenarodí.

Já vím, a Gurdjieff také, že člověk se s duší rodí, ale tahle myšlenka zatím lidstvu moc nepomohla. Naopak ho ještě víc uspala: Narodili jsme se s duší, Bůh je s námi, království Boží je tu pro nás, tak proč bychom se měli ještě namáhat?

Věci, které nám nebyly dány, si musíme tvrdě vysloužit: peníze, moc nebo vážnost - od nikoho neuslyšíte: "Všechny děti se rodí s penězi, politickou mocí nebo vážností." Takovou hloupost ještě nikdo nikdy neřekl. Tyto věci musíte získat.

Svobodu, vědomí, Boha - nazvěte si to jak chcete - musíte objevit. Jsou totiž zasuty, latentní - my jim musíme dát dynamiku, musíme jim dát vyrůst. Dovést je k rozkvětu a naplnit je.

Avšak říkat lidem: "Rodíte se svobodní - a sobě rovni co do důstojnosti a práv..." Člověk pak může klidně dál lhát a používat přitom krásná slova - a tím je znevažovat.

Nikdo není roven druhému. To je psychologická pravda.

Nikdo se nerovná druhému - ani tělem, ani myšlením, ani talentem nebo géniem. Sigmund Freud zůstane Sigmundem Freudem, Bertrand Russell Bertrandem Russelem, D. H. Lawrence D. H. Lawrencem. Není žádný další D. H. Lawrence a nikdy nebude. Každý člověk je jedinečný.

Myšlenka rovnosti je nedobrá, a přitom se stala pro moderního člověka téměř posvátnou.

Rovnost. Pravím vám, je to nejdestruktivnější myšlenka, jaká kdy prostoupila lidskou mysl. Lidem musí být připomínána jejich jedinečnost.

Všichni lidé jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Všechny tyto předpoklady postrádají jakoukoli platnost. Všechny lidské bytosti se nenarodí s rozumem, nejsou "nadány rozumem". Jsou takoví lidé, je jich však poskrovnu... Před chvílí jsem jmenoval Bertranda Russella - o něm se dá říci, že byl nadán rozumem; nebo J. Krishnamurti... obyčejní lidé však žijí plni všemožných pověr a předsudků.

Dokud se lidé nezbaví všech svých pověr, nedá se o nich tvrdit, že by byli rozumní. A co vlastně rozum znamená? Pro hinduistu je kráva matkou. I takový může být "rozum".

Jednou jsem se dal do hovoru sjedním šankaračarijou - což je pro hinduisty něco jako farář.

Zeptal jsem se ho: "Víš určitě, že kráva je tvoje matka?" Odpověděl: "Jak to myslíš?" "Před chvílí," povídám, " jsem u vchodu do chrámu potkal tvoji matku. Tak teď nevím, kdo je tvoje skutečná matka - ta žena, anebo kráva? Anebo že by jedna z nich byla tvojí macechou?" On na to: "O čem to mluvíš? Ta žena je moje biologická matka a kráva je moje duchovní matka." A já: "Bože na nebesích! A co býk? Musíš být přece nějak příbuzný s býkem, nebo ne? To je tvůj duchovní otec? A víš kdo jsi ty? Nic než býk, anebo ani to ne, leda vykastrovaný."

Lidé žijí v pověrách, a vy mluvíte o rozumu.

Všichni křesťané věří - a mezi politiky, kteří vyhlásili Deklaraci, bylo 90 % křesťanů - všichni do jednoho věří, že Ježíš se narodil z panny.

A to jsou prý rozumné bytosti...

Povím vám příběh, jak otěhotněla jedna studentka. Snažila se to utajit, ale na světě existuje pár věcí, které neutajíte. Například pravdu - nebo těhotenství! Je to téměř nemožné; pořád to roste a roste.

Nakonec si toho všimla i matka děvčete. Zeptala se: "Co se stalo?"A děvče muselo s pravdou ven.

Matka vzala dceru k lékaři. Doktor ji prohlédl a řekl: "I bez prohlídky poznám, že je těhotná - je v osmém měsíci. Teď už potrat nepřichází v úvahu."

Matka začala na děvče křičet a spílat mu: "Očernila jsi dobré jméno naší rodiny! Společensky jsi nás znemožnila!"

Dívka však řekla: "Ale mami, mě se žádný muž ani nedotkl. Jak můžu být těhotná? To přece není možné!"

Když to doktor uslyšel, vstal ze židle, přešel k oknu a zadíval se na oblohu. Matka se ho zeptala: "Proč se tam díváte?" "Vyhlížím tři mudrce z Východu." "Jak to myslíte?" "A ještě vyhlížím hvězdu, protože tak to bylo, když se narodil Ježíš. Na obloze se objevila hvězda, která vedla tři mudrce. Zdá se, že to tu máme zas - panna bude rodit!"

Zeptejte se však křesťanů: "Kde zůstal váš rozum?" Ježíš se narodil z panny. Byl ukřižován a vstal z mrtvých. Uměl oživovat mrtvé - to jsou základy, o které se opírá křesťanská víra.

Stačí, když pár věcí vypustíte - a vida - hned zjistíte, že křesťanství je nejnenáboženštější náboženství, které existuje; a pokud jde o zbožnost, je nejchudší.

Narozen z panny - škrtněte to, máte-li rozum. Zmrtvýchvstání - vypusiťte, jestliže nesouhlasíte. Chůze po vodě - odmítněte. Přeměna vody na víno - nejenže škrtněte, ale běžte, vyhledejte toho chlapíka a odveďte ho na policii, protože to není zázrak, to je zločin. Když ale všechny tyto věci vypustíte, co nám zbude? Takový je nedostatek křesťanství.

V buddhismu se nedá škrtnout nic, protože tam se nic nezakládá na pověrách. Buddha sám vypustil všechno, co jen zavánělo pověrou - zůstala čirá racionalita.

Tvrdit ale, že lidé se rodí nadáni rozumem... Nevypadá to tak. Podívejte se na svět - připadá vám rozumný? Lidé se neřídí rozumem, lidé se řídí spoustou iracionálních věcí.

Sladkým slovům se však hezky věří: Jste nadáni rozumem. Čím větší hlupák, tím víc a tím spíš tomu uvěří. "... a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. "

Svědomí vzniká jen po hlubokém vnoření se do sebe, rozjímání - nikdy před ním. Svědomí je výplodem meditace.

Jen velmi málo lidí na celém světě a v celých lidských dějinách bylo vědomých, mělo svědomí. Obě tato slova znamenají totéž, avšak kvůli nábožensky smýšlejícím lidem se ve všech jazycích kromě francouzštiny vytvořily u těchto dvou slov odlišné významy. Pouze ve francouzštině je "svědomí" a "vědomí" jedno slovo, které znamená totéž.

Náboženství celého světa se snažila oddělit svědomí od vědomí z jednoho prostého důvodu: vědomí přichází jen skrze meditaci. Jak dlouho se lidé dají ještě podvádět?

Je to jako byste do místnosti vpustili světlo - a tma je ta tam. Ve chvíli, kdy se nacházíte ve stavu meditace, máte vědomí, jste si vědomi sami sebe.

Oni však vytvořili další slovo, "svědomí". Svědomí je to, o čem vás vaši kněží, církve či náboženství učí, že je dobré nebo špatné, ctnostné nebo hříšné - toto učení vytváří vaše svědomí. Je to velmi chytrý trik, jak oddělit svědomí od vědomí. Svědomí bez vědomí však nemůže existovat. Oni vytvořili falešné, umělé svědomí.

Tak napříldad já jsem se narodil v prastaré náboženské sektě - asi nejstarší ze všech. Není početná, avšak i ona má své pověry.

Až do svých osmnácti let jsem nikdy neviděl doma rajče. Myslíte si, že rajčata jsou pro lidi nebezpečná? Protože je však barva rajčete shodná s barvou masa, stačí to k tomu, aby se nesměla jíst. Až do svých osmnácti let jšem nikdy nejedl v noci, protože naše nábožénství to zakazuje - jíst je dovoleno jen mezi východem a západem slunce. Kdo by jedl za tmy, mohl by omylem sníst nějaký hmyz nebo mravence - dopustil by se tak násilí. Proto je lepší jíst ve dne, za plného světla. Když mi bylo osmnáct, mí přátelé si vyšli na výlet k jednomu krásnému chrámu nedaleko od nás, jen pár mil. Šel jsem s nimi. Vůbec jsem nato nepomyslel, ani mě to nenapadlo, stoupali jsme do kopce ke chrámu... byl tak nádherný, tak starý, a bylo toho tam tolik k vidění, že si nikdo ani nevzpomněl, že bychom měli také něco sníst.

Žádal jsem je: "Připravte něco k jídlu, za chvíli zapadne slunce a já už mám velký hlad a vy určitě taky. Šplhali jsme nahoru celý den... bylo to namáhavé, ale stálo to za to."

Odpověděli mi: "Dokud ještě svítí slunce, nechceme nic zmeškat. Ještě je tu tolik k vidění."

Byl jsem z nich jediný, kdo nebyl zvyklý jíst za tmy. Všichni ostatní ano, a tak jsme se o tom už nebavili. Asi v devět nebo v deset hodin večer připravili velmi chutné jídlo - a já, po celodenním hladovění a slézání hory jsem byl na rozpacích - co teď?

Řekl jsem jim: "To je těžké. Ještě nikdy jsem nejedl v noci, protože sekta, ve které jsem se narodil, říká, že když člověk jí v noci, přijde do pekla. A já nechci přijít do pekla jen kvůli jednomu nočnímu jídlu - ale na druhé straně hlady ani neusnu. A to jídlo tak voní!"

Přesvědčovali mě: "My to na tebe nikomu nepovíme, ani rodičům. Vždyť se nikdo nedozví, že jsi jedl v noci." "V tom to není. Budu to vědět já. Tady přece nejde o mé rodiče nebo o kohokoli jiného. Řekněte to klidně všem - a to nejde. Problém je, že si nedovedu sám sebe představit, jak jím za tmy - po osmnácti letech odříká- ní."

Ale nakonec mě přesvědčili - a muselo to tak být.

Najedl jsem se, usnout jsem však stejně nemohl. Celou noc jsem musel zvracet. Samozřejmě jako jediný. Vedle mne spalo dvacet lidí - byli velmi unaveni a dobře se najedli. Spali spokojeně. Zato já jsem byl vzhůru celou noc a zvracel jsem. Dokud jsem ze sebe nedostal všechno, neusnul jsem. To se mi podařilo až v pět hodin ráno.

A tak mě napadlo: možná že je opravdu nebezpečné jíst v noci. Stalo se to jen jednou a celá noc byla pro mě peklem. A ostatní, kteří jsou zvyklí jíst za tmy celý svůj život... možná opravdu přijdou do pekla.

Celý svět je však zvyklý jíst i za tmy. Jestliže je to pravda, pak přijdou všichni do pekla. Ale mí přátelé spí tak klidně - nikdo z nich nezvracel, ani se s nimi neděje nic zlého. Chyba bude spíš ve mně - vychovali mě v nesprávném přesvědčení.

Jakmile však člověk už něco přijme, vytváří to v něm falešné svědomí, které mu přikazuje: "Dělej to, nedělej ono."

To nemá co dělat s vědomím.

Vědomí si je prostě vědomo, co dělat a co nedělat. Není to otázka volby. Vědomí je stav, ve kterém nevolíme - jednoduše víme, co je správné.

Lidé se nerodí se svědomím. Svědomí bylo vytvořeno náboženstvími, která tak mohla lidi snáze vykořisťovat. Je načase, abychom se zbavili slova "svědomí", protože je spojeno s dlouhou minulostí a získalo nesprávné významy.

Měli bychom používat slova "vědomí".

Vědomí je vůně, která vás obklopí, když se úplně zklidníte; není to nic, co by vám bylo dáno při narození. Ano, dokážete-li získat vědomí, znovu se narodíte - budete jako znovuzrození.

To také měl na mysli Ježíš, když říkal Nikodémovi: "Nenarodíš-li se znovu, neporozumíš mi." On tím nemyslí nějaký příští život. Chce tím říci: "Budeš muset přeměnit svoje bytí, probudit svoje vědomí. Jen pak mi budeš schopen porozumět."

Pokud dosáhnete vědomí, ticha a meditace, nebude už třeba vám zdůrazňovat, že lidstvo je jedno. Ono je - a to bude vaše vlastní zkušenost.

Nebude to však pouhé bratrství, bude to jak bratrství, tak sesterství. Ačkoli to bude jen vedlejší produkt - není nutné vyhlašovat ho hned za základní právo.

Článek 2. Každý má všechna práva a všechny svobod ,stanovené touto Deklarací. bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy. barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Tak tohle všechno jsou žvásty.

Když jsem vstoupil na americkou půdu, první věcí, kterou po mně vyžadovali, bylo, abych pod přísahou prohlásil, že nejsem anarchista. Být jím; nesměl bych do Ameriky. A anarchismus je politická ideologie.

Nemohu pochopit, proč !i lidé pořád vyhlašují takové věci. Kdy už se jich konečně někdo zeptá: "A kdy je hodláte uskutečnit?" Na diskriminaci narazíte kdekoli - bude se sice lišit stát od státu, ale existuje všude.

Lidstvo by se mělo proti těmhle takzvaným humanistům konečně vzbouřit. Oni si totiž myslí, že nám prokazují velkou službu.

Například v Indii je žena za stejnou práci placena méně než muž. Přitom v Deklaraci se říká, že každý má nárok na stejný plat za stejnou práci - bez ohledu na to, zda je to muž nebo žena či běloch nebo černoch. To však není pravda.

V Americe jsem poznal šest věznic a ani v jedné jsem nepotkal bělocha. Šest federálních věznic - každá pro šest sedm set lidí... samí černoši. A to prý diskriminace neexistuje. Je to zvláštní, což? - v bělošské zemi jsou všichni zločinci černí.

To ale není všechno. Přeptával jsem se několika z nich... protože mě měli rádi; už pět let mě sledovali v televizi a sami se se mnou začali bavit. Četli moje knihy a byli rádi, že jsem tam s nimi strávil aspoň jeden den - ten den si prý budou pamatovat celý život. Ptal jsem se jich tedy: "Za co tu jste?"

A oni odpovídali: "Nikdo, koho tu vidíte, nic neudělal. Zatkli nás všechny jako vás - bez zatykače. Pořád nám jen říkají: "Už zítra - nebo už příští týden si vás předvolají k soudu... Ale k tomu nikdy nedojde." Jeden z nich se mi svěřil, že tu takhle sedí už tři čtvrtě roku, aniž ho kdy předvolali.

Tak vidíte - a v Deklaraci se říká, že nikdo nesmí být zatčen svévolně nebo držen ve vězení, pokud není prokázána jeho vina. Nevina nepotřebuje žádné důkazy; nejdřív musíte dokázat, že člověk spáchal zločin, a teprve pak ho můžete zavřít. Jinak to nejde. Přesto jsou lidé zavřeni devět, osm nebo šest měsíců, celé dlouhé měsíce - a jsou to samí mladí lidé.

A tak jsem začal přemýšlet o důvodech: není to proto, že by spáchali něco špatného. Hlavním důvodem je, že jsou mladí a radikální. Chtějí práva pro černochy, stejná jako pro všechny. To je celý jejich zločin. Nemohou však být postaveni před soud, protože soud by je osvobodil - proto je drží ve vězení. To je ale od vlády USA absolutně zločinné.

Byl jsem jen v šesti věznicích a viděl v nich asi tři nebo čtyři tisíce mladých černochů. Možná že jinde jsou jich ještě další tisíce. Říkali mi: "Celý svět o tobě ví, tebe k soudu předvolají. Ale kdyby to tak nebylo, kdyby k tomu lidi mlčeli, a kdyby se nerozneslo, že se celá vláda spikla protijednomu nevinnému člověku... Tlak veřejnosti je ale silný a tvůj případ sledují všechny sdělovací prostředky. Pod tímhle nátlakem tě musejí předvolat k soudu, i když neochotně."

Přesto jim to trvalo dvanáct dní. To je rovněž proti lidským právům. Z místa, kde jsem byl zatčen a vězněn, to bylo k soudu pouhých pět hodin letu. Moje letadlo bylo k dispozici. Nabízeli jsme jim ho a přesvědčovali je: "Vždyt si můžete vzít svoje piloty... Vezměte si svoje lidi a dopravte mě k šotidu. Proč mě tů držíte?" Oni však odpovídali, že cizí letadlo nesmějí použít.

Celá jejich strategie byla: "Letadlo dnes nepřiletělo... asi se něco rozbilo." Zřejmě měli letadlo jen jedno. Nebo: "Pilotovi není dobře..."

Podniknout pětihodinový let jim trvalo plných dvanáct dní. Když jsem se však podíval po svých spoluvězních, pomyslel jsem si: "Jak to jde rychle, pouhých dvanáct dní..."

Žádná vláda se nerozpakuje konat cokoli nezákonného anebo cokoli proti lidských právům. A tihle lidé vlády zastupují a beze studu vyhlašují Deklaraci - možná ani netuší, co dělají. Jsou to naprosté lži - bílé lži!

Článek 3. Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.

O smrti se tu však nemluví - a přitom je tak důležitá. Narození se ovlivnit nedá - člověk se narodí, aniž by k tomu dal svůj souhlas -, a tak zbývá smrt. Máte na vybranou: buď zemřít bez vlastního svolení, anebo zemřít důstojně, z vlastního rozhodnutí - nedat tedy smrti šanci, avšak učinit to rozhodnutí sami, dokud žijete.

Oni se však bojí zařadit tam také smrt, protože pak by se všechna náboženství i politické strany pokusily je zničit. Oni potřebují, aby všechno bylo útěšné: "život" - ale jaký?

V minulém roce, právě před šesti měsíci, se na evropském společném trhu nahromadily tuny másla a různých jiných potravin. V Etiopii umírali lidé - tisíce lidí za den -, a oni měli přebytek potravin, které však do Etiopie neposlali.

Raději je potopili do moře.

Jen na tuhle akci se vyplýtvaly dva milióny dolarů - to není cena těch potravin, to je cena za přepravu a potopení nákladu do oceánu. A tak se to dělá každých šest měsíců, protože každý půlrok se vytvoří přebytek, který není kde skladovat. Přichází nová úroda - co s ní? Přece ji nepošleme do Etiopie!

V Indii žije padesát procent lidí pod lékařsky stanovenou hranicí dostatečné výživy a dvacet procent na hranici hladu. Padesát procent lidí na venkově jíjen jednou denně - a jestliže říkám "jí", nemyslím tím, že by se stravovali v hotelu Tádž Mahal. Znamená to, že jedí chléb se solí, s trochou šťávy z manga nebo jiného ovoce - to je všechno. Dá se to nazvat jídlem? "

Dokud se svět nesjednotí, nebudeme schopni zajistit dost jídla pro všechny.

Co tedy znamená, říkají-li vám, že máte právo na život? Protože lidé tu už jsou, a lidé umírají, lidé už zemřeli. Amerika dělá totéž; Stalinovo Rusko dělalo totéž.

Není to nic, co by se dělo jen v Evropě. Amerika utápí své přebytky v oceánu každé tři měsíce - a ty mají cenu několika miliard dolarů. Za Stalinových dob jezdily v Rusku vlaky na pšenici místo na uhli, protože pšenice byla tehdy levnější a bylo jí dost, zatímco uhlí se tehdejšímu Rusku nedostávalo.

Lidé umírají - to přece není důležité. Lidé hladovějí - no, a co.

Článek 9. Nikdo nesmí být svévolně zatčen, držen ve vazbě nebo vyhoštěn do vyhnanství.

Mně se tak stalo, jsem tedy svědkem, že Deklarace není dodržována žádnou vládou, a zejména ne v Americe, která stála u kolébky jejího zrodu.

Byl jsem držen ve vazbě v Anglii - a ani to vlastně nebylo svévolně. Chtěl jsem zůstat šest hodin v letištní čekárně pro cestující první třídy, protože piloti naletěli příslušný počet hodin a potřebovali si odpočinout. Museli jsme přistát, protože oni nesmějí letět vcelku víc než dvanáct hodin.

Říkali mi: "Možná že budou nějaké potíže; řeknou vám, že čekárna je určena jen pro pasažéry první třídy a vy že takový cestující nejste - vždyť máte vlastní letadlo. Budou se vymlouvat, že nepatříte do žádné třídy."

A tak jsem požádal své přátele, aby koupili dvě letenky pro první třídu na nějaký ranní let: "Máme sice vlastní letadlo, ale kupte dva lístky pro případ, že by došlo až na tohle" - a ono na to došlo. Předložili jsme tedy letenky.

Úředník nevěřil vlastním očím. Nenapadlo ho, že bychom mohli mít i letenky. Zeptal jsem se ho: "Tak co vy na to?"

A on mi odpověděl: "Co mám dělat. To musí rozhodnout někdo jiný." A kdo to měl být? Zdá se, že sama paní ministerská předsedkyně. Když ten člověk odešel, podíval jsem se mu do složek; nechal je na stole. Dostával příkazy rovnou od vlády.

Nikdy jsem o vstupní vízum do Anglie nežádal. Ani by mi ho nevyřídili. V parlamentu totiž rozhodli, že zažádám-li si o vstup, nebude mi vyhověno.

Když se ten muž vrátil, řekl jsem mu: "Já nechci do Anglie. I kdyby to po mně žádala celá země, já jsem ten poslední, kdo by to chtěl. Nemám v Anglii co dělat, jediné, co chci, je, abych mohl přespat v čekárně. Z čekárny se přece do země vstoupit nedá. Je uzavřená; zůstanu tedy na letišti. A letiště je přece mezinárodní, není to anglická půda."

Odpověděl mi: "Co mám s vámi dělat? Nahoře mi řekli: Když na tom bude trvat, zavři ho do vazby. Jinak to nepůjde. Ať tedy zůstane těch šest hodin ve vězení."

A tak jsem strávil šest hodin ve vězení - zcela bezdůvodně. Nespáchal jsem žádný zločin, měl jsem platné letenky, měl jsem i letadlo... chtěl jsem si jenom odpočinout.

Avšak tihle polítikové - protože otevřeně říkám, co jsou zač - se zalekli teď i toho, že bych měl přespat šest hodin v letištní čekárně. Mohlo by to být nebezpečné pro anglické náboženství, morálku i charakter. Svým pobytem v čekárně bych mohl pokazit anglickou mládež!

Tihle lidé nemilují bližního svého. A respektu k lidské důstojnosti nemají ani za mák.

Článek 18. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo v sobě zahrnuje i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.

"Svoboda myšlení a projevu" - nikdy jsem nedělal nic jiného než vyjadřoval svoje myšlenky. Pokud je to opravdu lidské právo, pak proti mně žádná vláda nemůže nic mít.

Nejsem aktivní v žádném politickém hnutí; o moc se nezajímám. Prostě jenom říkám to, co vidím jasněji než všichni ti zaslepení politikové.

K čemu tedy ten strach ze mne?

Není to tak dávno, co dal papež svolat Světovou náboženskou konferenci. Byli na ni pozváni všichni hlavní duchovní a také hlavy ostatních církví a náboženství.

Dostal jsem od svých sannyasinů z Itálie dopis, ve kterém mi psali: "Naléháme na papeže, protože jeho sekretář se o tebe velmi zajímá a rád by tě pozval - ale papež je proti tomu."

Italská vláda se rozmýšlela osm měsíců, zda mi udělit třítýdenní turistické vízum, nebo ne. Příčinou prodlevy byl papež.

A to nám tihle lidé tvrdí: "Milujeme svobodu myšlení a projevu:" Nikdo z nich nemá rád svobodu myšlení - pokud se zrovna nehodí jemu.

"Svoboda projevu..."

Papež přikázal dát moje knihy na černou listinu, aby si je nemohl přečíst žádný katolík. Černé listiny existují stále; ve středověku, v celé Evropě, pálili každou knihu, která se na listině objevila.

Teď už to dělat nemohou, takže alespoň přikazují katolíkům, aby knihu nečetli. A katolíků není málo: sedm set miliónů lidí - svět sám o sobě. Na druhé straně však zákaz znamená přiznání vlastní porážky, absenci odpovědí na mé otázky.

K čemu pak ale celý ten nesmysl s Deklarací lidských práv?

Článek 19. Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.

Ani to není pravda. Indický parlament přikázal indickým novinářům a zpravodajům, aby mým myšlenkám nevěnovali ani řádku.

Americká vláda zase požádala indickou, aby znemožnila západním novinářům natočit se mnou byť jedno jediné interview. Americká vláda dále požádala všechny evropské vlády, a také australskou, aby mi nedovolili pobyt ve svých zemích, aby mě odevšad poslali zpátky do Indie.

Takže všechny evropské země vydaly prostřednictvím svých parlamentů prohlášení, ve kterém stálo, že mi nesmí být povolen vstup do jejich země ani jako turistovi na tři týdny.

Jejich záměrem tedy je, abych nemohl navštívit žádnou cizí zemi a aby ten, kdo by mě chtěl vidět nebo se se mnou setkat, nesměl přijet do Indie. Domnívají se, že se jim tímto způsobem podaří zničit hnutí sannyasinů.

Tak to tedy chodí ve skutečnosti. A slova, krásné a vznešené fráze... čiší prázdnotou.

Článek 22. Každý člověk má... práva, nezbytná k... svobodnému rozvoji své osobnosti.

Nezdá se mi, že by nám byla poskytována svoboda rozvíjet svou osobnost. V první řadě však lidé, kteří to sepsali, nevědí, že osobnost je falešná stránka našeho já, která by vůbec neměla být rozvíjena.

To, co bychom měli v sobě objevit, je naše individualita. Oni nám však o individualitě neříkají nic.

Možná že o ní ještě nepřemýšleli. Sami jsou pouhými osobnostmi, jejich individualita se ještě neprobudila, není v pohotovosti. A tak přirozeně napíší "osobnost".

"Osobnost" je špatné slovo.

Znamená masku; nejhlubší smysl tohoto slova je maska. A my nechceme, aby lidé nosili masky.

Lidé by měli být přirození, spontánní, měli by být sami sebou.

Článek 25 ...Všechny děti, ať manželské nebo nemanželské, požívají stejné sociální ochrany.

Jestliže tohle má být pravda, k čemu pak máme manželství? Pokud děti narozené v manželství nebo mimo ně mají stejná práva, pak manželství ztrácí veškerý význam. Co vlastně je manželství? Oni však nemají odvahu na tuto otázku odpovědět.

Ani tak to není pravda, protože děti narozené mimo manželství na tom nejsou nikde dobře. Bývají odsuzovány všemožným způsobem.

Věnoval jsem těm nesmyslům tolik času proto, že se týkají lidí, kteří kontrolují svět a měli by být proto vystaveni neustálé palbě otázek. Oni udržují lidstvo v otroctví - to už by mělo ale skončit.

Nemají žádné právo vyhlašovat deklarace.

Na to máme právo my.

My jsme lidé.

Co se nás týká, prohlašujeme, že budeme žít ve svobodě, lásce a lidskosti. Budeme rozvíjet svoji individualitu a budeme pomáhat každému, kdo nám vyjde vstříc.

Naším základním právem je stát se bohy.

A dokud v sobě člověk neobjeví boha, všechno ostatní je z tohoto světa. Najde-li ho, získal současně i všechno ostatní.


[Předchozí] - [Obsah] - [Následující] - [Úvod]
mesias@mymail.cz
24.05.2003