Deklarace: Ne lidská práva ale hypokracie

Kapitola 1/2 [Předchozí] - [Obsah] - [Následující] - [Úvod]

Milovaný Osho, není divné, ze establišmenty celého světa, které se všemožně snaží ujistit nás o tom, ze člověk nesmí zůstat člověkem, po nás zároveň chtějí, abychom slavili, Den lidských práv? O co jim, proboha, jde? Drahý Mistře, mohl bys nám to vysvětlit?

Jednou ze základních věcí, kterou musíme mít neustále na paměti, je, že žijeme v pokrytecké společnosti.

Kdysi se zeptali jednoho velikého filozofa: "Co si myslíte o civilizaci?" A on jim odpověděl: "Je to dobrá myšlenka, ale někdo ji musí uskutečnit. Nám se to ještě nepovedlo. Civilizace je sen budoucnosti."

Avšak lidé, kteří mají moc - ať už politickou, náboženskou nebo společenskou - mají tuto moc proto, že se civilizace ještě nezrodila. Civilizovaný svět a vyspěli lidé totiž nepotřebují národy - všechny hranice jsou falešné - nepotřebují ani náboženství, neboť všechny teologie jsou jen prosté fikce.

Všichni, kteří už tisíce let vládnou - kněží, politikové, boháči - mají tak všechnu moc zabránit vývoji lidstva. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je totiž přesvědčovat lidi: "Už jste civilizovaní," nebo: "Už jste lidmi. Není třeba snažit se o jakoukoli změnu."

Velmi dobře si uvědomujeme, že ještě neexistuje nic takového jako civilizace, že neexistuje lidská vnímavost, a přesto - a to je naší slabostí - stále věříme všem těm lžím, které slyšíme od politiků, které nám kážou kněží, kterým nás učí naši vychovatelé, a to proto, že se nám zdá jednodušší jen věřit - člověk pro věc samu nemusí nic dělat.

Uvědomit si skutečnost, že člověk ještě není člověkem, vyvolává strach. Ztrácí se nám pevná půda pod nohama.

Pravda člověka úplně obnaží - obnaží jeho lži, všechnu jeho přetvářku. To je důvod, proč nikdo nechce pravdu; všichni věří, že ji už mají. Vnímáte tu psychologickou strategii? Pokud nechcete někomu něco dát, přesvědčte ho, zhypnotizujte ho, opakujte mu: "Už to máš." A jestliže tomu tisíce lidí kolem vás věří - vaši rodiče, kněží, učitelé - je téměř nemožné, aby se nepodařilo vnutit tuto tisíce let starou myšlenku i malým dětem, nově příchozím na svět. Milióny lidí žily a zemřely s myšlenkou, že civilizace bylo dosaženo.

Takže první věc, kterou chci, abyste pochopili, je, že jsme pořád barbary. Jen barbaři, ne lidské bytosti, mohou dělat věci, které děláme my už po tisíce let. Pět tisíc válek během tří tisíc let... a to se lidé nazývají civilizovanými?

Ve 20. století - přesněji v jeho polovině - může lidstvo zplodit Adolfa Hitlera, Josefa Stalina, Benita Mussoliniho, Mao Ce-Tunga a stále ještě věřit, že je civilizované? Za druhé světové války zemřelo přes padesát miliónů lidí. Hitler sám dal zabít šest miliónů lidských bytostí, a to velmi rafinovaně. Využilo se vědy a techniky: šest miliónů Židů bylo jednoduše otráveno v plynových komorách a spáleno - během několika okamžiků nezbylo z tisíců lidí nic víc než kouř z komína. Hitler dal zabít tolik lidí, že se pro ně nedostávaly hroby. Člověk na tom nebyl ještě nikdy tak bídně - i žebráci mívali hroby, ale Hitler dal zabít tolik lidí, že kdyby se měly vykopat hroby pro všechny... pak by se celé Německo proměnilo v jeden velký hřbitov. A tak dal vykopat hluboké jámy, do kterých se těla naházela a zahrnula zemí.

Ale ještě předtím se mu podařilo zničit dokonce i důstojnost těch lidí. Donutili je svléknout se; ostříhali a oholili je, aby nebylo možné rozlišit tváře. Usekali jim hlavy; takže tady byla hlava, tam zas ruka či noha a o kus dál zbytek těla. Tisíce mrtvol - bylo pak nemožné najít mezi nimi toho, koho jste hledali.

Proč to asi všechno dělali? Proto, aby nikdo nemohl být identifikován. Ani mrtvé už nebylo možno poznat; vždyť neměli celá těla. A to říkáte, že člověk je civilizovaný?

Tím však příběh ještě nekončí. U vědomí hrůz druhé světové války by člověk myslel, že stačí alespoň trochu rozumu k tomu, aby byla válkou poslední - stačí si připomenout, co způsobil člověk člověku. A přece, už se připravuje třetí světová válka - ta poslední.

Jednou se ptali Alberta Einsteina: "Mohl byste nám říci něco o tom, co se bude dít ve třetí světové válce?" A on jim odpověděl: "Je mi lito, o třetí světové válce vám nic říct nemohu, ale povím vám něco o té čtvrté."

Tazatel nechtěl věřit vlastním uším: "Vy nám nemůžete říct nic o třetí - která bude tak složitá, přesto jste schopen mluvit o čtvrté, která bude ještě komplikovanější?"

Albert Einstein odpověděl: "Vy mi nerozumíte. O té čtvrté vám mohu říct něco definitivního, kategorického. A to je, že k ní nikdy nedojde, protože ta třetí zničí veškerý život - nejen lidi, ale třeba i růže. Všechno živé zmizí z povrchu zemského."

A to tvrdíte, že je lidstvo civilizované? Ne, podvedli vás a výše citovaná Všeobecná deklarace lidských práv OSN není nic jiného než pokrytectví stejného ražení.

George Gurdjieff napsal jednu krátkou povídku - ta se však týká nás všech. Je to příběh o kouzelníkovi, který žil v horách v hlubokém lese a měl tisícové stádo ovcí. Problém byl v tom, že se ho ovce bály, protože každý den viděly, jak si kouzelník jednu z nich zabíjí k snídaní a jednu k večeři. Proto utíkaly daleko od domu a bylo velmi obtížné je z hlubokých lesů nahnat zpátky. A tak použil kouzelník svých čar. Všechny ovce zhypnotizoval a každé namluvil něco jiného... jedné například: "Ty jsi člověk, a proto se nemusíš bát. To jenom ovce se zabíjejí a pojídají. Ty ne, ty jsi člověk jako já."

Druhé ovci zas namluvil: "Ty jsi lev - to jenom ovce se bojí. Utíkají, protože jsou zbabělé. Ty jsi lev - raději bys zemřel, než abys utíkal. Ty k ovcím přece nepatříš, nemusí ti tedy vadit, že jsou zabíjeny. Je zabiju, ale ty jsi v tomhle lese můj nejmilejší přítel."

Podobné věci napovídal i všem ostatním, a tak počínaje příštím dnem přestaly ovce od jeho domu utíkat. Přestože pořád viděly, jak jsou jiné ovce zabíjeny, jich se to netýkalo. Byly přece buď lvy nebo tygry, lidmi... Žádná nebyla ovcí kromě té, kterou kouzelník zrovna zabil.

A tak dokázal kouzelník sám bez pomocníků uhlídat tisíce ovcí. Dál chodily pást se do lesa, ale vždycky se vracely zpět domů a věřily jednomu: "Zabita bude některá z ovcí, já ne. Nepatřím ke stádu. Jsem přece lev - vážený a ctěný přítel velkého kouzelníka." A tak měl kouzelník po starostech.

Tento příběh vám vyprávím proto, že se doslova týká i vás. Necháte si namlouvat různé věci a věříte jim, aniž byste se jen trochu rozhlédli kolem sebe a snažili se zjistit, zda tyto věci souhlasí se skutečností, nebo ne.

Za prvé... Moje první námitka vůči Deklaraci lidských práv OSN je, že práva existují jen společně s povinnostmi. Povinnosti jsou kořeny, práva květy; nelze mít, práva bez povinností. Oslavovat tedy jeden den v roce lidská práva... a neslavit den lidských povinností, které jsou prvořadé?

Proč se nehovoří o lidských povinnostech? Protože vám nechtějí přiznat ani lidská práva. Bez povinností se dá o právech jen mluvit, a přece je nemít v rukou. Avšak o povinnostech nemají politikové, kteří sestavili Deklaraci, ani ponětí. Uvedu vám několik příkladů.

Říkají nám, že všichni lidé jsou si rovni. To samozřejmě uspokojí ego každé lidské bytosti - nikdo proti tomu nebude nic namítat. A přece je to jedna z největších lží, která se nám předkládá.

Pravím vám, rovnost je mýtus.

Neexistují ani dvě lidské bytosti, které by se rovnaly jedna druhé - žádným způsobem, v žádném ohledu. Tím nechci tvrdit, že by si neměly by rovny, ale že jsou jedinečné, nesrovnatelné, tudíž že otázkarovnosti nebo nerovnosti vůbec nevzniká. Jste rovni těmto sloupům v hale? Mohou být nádherné, ale vy si přece s nimi nej ste rovni. Znamená to snad, že jste horší? Ne, to znamená, že nejste sloupy - sloup je sloup a já jsem já.

Každá lidská bytost je kategorií sama o sobě.

A dokud neuznáme jedinečnost každého z nás, nedosáhneme ani lidských práv, ani civilizovaného světa - lidského, milujícího, radostného. V Deklaraci se neustále zdůrazňuje fakt, že bychom měli milovat všechny lidské bytosti; že jsme všichni bratři. Ale viděli jste už bratry, kteří by se milovali? Viděli jste bratry, kteří by byli přáteli? Způsobem, jakým dokáže bojovat bratr s bratrem, by nikdo jiný nebojoval. Nestačí přece říci: "Jste bratři", a myslet si, že tomu tak bude. Lidé, kteří vyhlásili tahle lidská práva - jaké k tomu měli oprávnění? Kdo vlastně jsou? Politikové... kteří bývají příčinou všech válek, příčinou všeho násilí, jež se děje po celém světě.

Jsou to titíž lidé, kteří drží téměř polovinu lidstva - ženy - v otroctví. Když jsem si však pročítal Deklaraci, pobavilo mě to... nikde ani zmínka o sestrách, všude samí bratři.

Se sestrami se nepočítá - ač jsou polovinou lidstva.

Ani zmínka.

Tihle politici umějí dobře mluvit, jsou chytří, prohnaní... většinou mají právnické vzdělání. Říkají nám, že mezi mužem a ženou by nemělo docházet k žádné diskriminaci, stejně tak mezi černochy a bělochy. Žádný rozdíl že by neměl být činěn mezi rasami, náboženstvími, politickými ideologiemi. Ale kdo že tu činí rozdíly? Jsou to titíž, kdo vyhlašují deklarace.

Ženu zotročovali po staletí a ani teď jí ještě nechtějí dát svobodu - a ta je podle Deklarace základním lidským právem.

S černochy bylo nakládáno jako se zvířaty. Ještě koncem minulého století byli černoši prodáváni a vydražováni na tržištích jako zboží. A dodnes se netěší stejné vážnosti jako běloši.

A oni jsou běloši - všichni ti politikové jsou běloši. Byli to běloši, kdo uvrhl celé lidstvo na tři sta let do otroctví. Vybudovali si své říše. Anglie měla největší; říkalo se; že nad Britským impériem nikdy nezapadá slunce. Tu i jinde v Britském impériu svítilo slunce a byl bílý den - kdekoli na Zemi. Avšak ani jiní běloši nezůstávali pozadu: Francouzi, Portugalci, Španělé - ti všichni měli obrovská impéria a vykořisťovali celý svět. Chovali se jako parazité - a je k smíchu, že všichni tito parazité dnes vyhlašují lidská práva.

Všechno je to podvod. To, co říkají, není míněno vážně, nemyslí to doopravdy. Mávám to pouze navodit představu, že jste si s každým rovni, že jste bratry a že máte všechna lidská práva.

Já to však znám - všechna ta lidská práva jsou pouhá přetvářka.

Znám to z vlastní zkušenosti.

Jedno z lidských práv vypočítávaných v Deklaraci je: Nikdo nesmí být svévolně zatčen. Já jsem ale byl přesně takhle zatčen v Americe - svévolně, bez zatykače, bez jakéhokoli upozornění. Dokonce ani ústně mi nechtěli sdělit, jakéhože zločinu jsem se to měl dopustit. A když jsem se jich ptal: "Jaký zločin jsem spáchal? Alespoň to bych chtěl vědět," odpověděli mi nabitými zbraněmi - mé letadlo obklopilo dvanáct mužů s nabitými zbraněmi.

Dokud mohou zbraně být odpovědí, buďte si jisti, že civilizace je v nedohlednu.

Neměli na mě zatykač. A přitom by to pro soud měla být maličkost... ale oni nejen že mě zavřeli, ale udělali to ještě chytře; zatkli mě v takovou dobu, abych musel strávit ve vězení přinejmenším dva dny. Soud se otvírá až v pondělí, teprve pak jsem mohl být propuštěn na kauci. Oni věděli, že mě budou muset propustit, protože neměli důvod mě zadržovat; neměli proti mně žádný důkaz. Vybrali si prostě chvíli, kdy byl soud po dva dny zavřený - tak aby měli aspoň uspokojení z toho, že mě budou moci dva dny týrat. A třetího dne... Ani mě příliš nepřekvapilo, že soud kauci odmítl.

Smírčí soudce, byla to žena, nedovolila mým právním zástupcům ani zpochybnit fakt, že jsem byl zatčen bez zatykače. V demokratické zemi, která se prohlašuje za největší demokracii na světě, soud ani nepřipustil diskusi, protože znamenala ohrožení. Složit za mne kauci nepřicházelo v úvahu. Nejprve mě zatkli bez zatykače a třetí den ho ještě nevydali - otázka kauce tedy nevznikla. Kauce složena nebyla.

U dalšího soudu, tentokrát federálního, se opět dotazuji: A co můj zatykač? - což je otázka základní, - ani tam se o ní nediskutovalo. Všechno ostatní je druhořadé. Když někoho zavřete, aniž byste se mu namáhali sdělit proč...

A v téhle Deklaraci lidských práv titíž politikové zaujímající v Americe své posty prohlašují, že nikdo nesmí být zatčen svévolně; to že je základní lidské právo. Kdyby mě nezatkli, ani bych to možná nevěděl.

Dále se nám říká, že by se nikdo neměl vměšovat do našeho přesvědčení - filozofického, náboženského nebo politického - to že je právem každého člověka.

Moje komuna v Americe však byla zničena z prostého důvodu: kvůli křesťanství - nejsem běloch a moje komuna byla univerzální... Byli v ní černoši, lidé z celého světa. Byla jediným místem, kde neexistovala diskriminace žádného druhu. Rozbili tedy komunu, která naplňovala lidská práva do posledního písmene.

Navenek je snad člověk civilizovaný, ale hluboko v temných zákoutích svého nevědomí je stále barbarem.

V úvodu Deklarace se říká: Jsme rozhodnuti odstranit všechny formy nesnášenlivosti a diskriminace založené na náboženském nebo jiném smýšlení. To však neplatí v žádné zemi. Stoupenci různých náboženství mezi sebou neustále bojují, a pokud se k moci dostanou fanatičtí, nábožensky smýšlející lidé, snaží se rozbít a zničit menšinu všemi možnými způsoby. Odhodlání je dobrá věc, avšak lidé, kteří ho prosazují, si mnohdy nepočínají správně.

Ve shromáždění, na kterém OSN vyhlásilo tato základní práva, chyběl Sovětský svaz; stejně tak i osm dalších komunistických zemí. Zato Amerika tam byla. Deklarace byla přijata jednomyslně - všichni pro, nikdo proti. Uvádím to proto, že vyhlášení této Deklarace bylo hlavně americkou iniciativou. A Amerika v první řadě šlape po lidských právech.

Není to tak dávno, co Amerika poskytla 200 miliónů dolarů teroristům v Nikaragui, malé zemi, která se stala komunistickou podobně jako Kuba. Amerika zaplavila tuto zemi teroristy, aby ji zničila. Milióny dolarů proudily do této země, aby teroristé byli vybaveni zbraněmi a vším ostatním. A v Deklaraci se přitom říká, že každá země je suverénní a že žádná jiná země by se neměla vměšovat do jejích vnitřních záležitostí, jejího života nebo náboženství. Je to přece jejich věc - jak chtějí žít, čemu chtějí věřit nebo nevěřit. To nepřísluší nikomu jinému. Pokud v nějaké zemi příjali lidé komunismus jako svůj životní styl a sociální strukturu - co s tím má společného Amerika? - a jaké k tomu má právo?

Nikaragua se odvolala ke Světovému soudu. Světový soud je plný amerických soudců, přesto apeloval na Spojené státy: "Váš čin je v rozporu s Deklarací lidských práv, je to zločinný akt." Ronald Reagan však tuto výzvu jednoduše odmítl a prohlásil: "Nebudeme se řídit Světovým soudem ani jeho rozhodnutími." Tak takoví jsou ti, kdo vyhlásili Deklaraci. Založili Světový soud, aby rozhodoval v situacích, kdy vznikne nějaký konflikt, a přitom nejsou ochotni ho vyslechnout.

Uvědomujete si za vším tu politiku? Světový soud, Deklarace - to všechno je jenom fasáda. Pokud by totéž udělala nějaká malá země, pak by Světový soud byl v právu a Amerika by ho podpořila, aby mohla zničit zemi, která se dopustila zločinného aktu. Avšak v případě, kdy se Amerika sama dopouští téhož, jednoduše prohlásí: "Světový soud nám nemá co přikazovat."

A co může Světový soud dělat? Ten nemá žádnou armádu ani žádnou moc. Má sice politickou moc, ale pokud politikové sami jednají proti zákonům, které vytvořili, co mu zbývá?

A OSN k tomu mlčí. Došlo k urážce jejího soudu. Pokud by lidé v OSN měli nějakou důstojnost, rozpustili by jak OSN, tak Světový soud - protože k čemu nám jsou? Toho, čeho se dnes dopustila Amerika, se zítra dopustí i jiné země. Sovětský svaz je na tom lépe, a po právu, protože se na této Deklaraci nikdy nepodílel. Nemá na ní vůbec účast; ani žádná jiná komunistická vláda. Tak přinejmenším ukázali od samého počátku, že to všechno je samá faleš: "Koho se to pokoušíte podvést?"

Všechna ta práva vlastně nejsou ani příliš rozumná. Tak například - kde je v celé té dlouhé Deklaraci právo na opuštění vlastního těla poté, co člověk žil již dostatečně dlouho a je už slabý, nemocný a starý, kdy se cítí být břemenem a k neužitku...? Jestliže zbytečně trpí a čeká jen na smrt... K čemu to čekání? Proč musí člověk procházet takovými muky?

Společnost je zodpovědná za tisíce lidí, kteří takto trpí - ať v nemocnicích nebo v pečovatelských domovech. Nikdy se už nebudou moci vrátit do života jako zdraví, tvořiví nebo jakýmkoli způsobem užiteční lidé. Mohou dál jen vegetovat - a lékařská věda je na dostatečné úrovni - dlouhá léta v nemocnicích. Umělé dýchání... možná že je ten člověk už mrtev, ale umělé dýchání nás klame.

V celém dlouhém seznamu není uvedeno jedno z nejdůležitějších lidských práv, a to právo na odchod ze světa, na vrácení vstupenky, na právo říci: "Chci se vrátit domů. Kdo jste, že mně či komukoli jinému bráníte?"

Jen toto jediné právo - dnes pro nás tak důležité, neboť v rozvinutých zemích se průměrná délka života neustále prodlužuj e a pořád víc lidí bude v situaci, kdy jejich synové a dcery už budou sami staří - osmdesát, devadesát let.

Narodí se čtvrtá, pátá nebo šestá generace, ty poslední nebudou už mít žádný vztah ke stodvacetiletému starci, který živoří v nemocnici. Ti nejpozději narození k němu už nemohou mít žádný vztah - a tudíž ani ohledy.

A teď si představte, že staří lidé v nemocnicích budou čekat a doufat, že je někdo přijde navštívit - přátelé, jejich děti, staří známí. Nikdo však nepřichází. Lidé se jim vyhýbají. Vždyť je s nimi nuda. Je to skoro jako byste četli padesát let staré noviny. Nepřinášejí vám nic nového, všechno je padesát, šedesát let staré. Když je přijdete navštívit, budou mluvit jen o zlatých časech, kdy bývali mladí a život byl pro ně dobrodružstvím. Nenajdete s nimi společnou řeč a bude to pro vás prostě nuda. Za padesát let se všechno změnilo a tihle lidé o tom ani nevědí.

Žádná vláda na světě však nepřipouští euthanasii - právo na smrt. Ani v celé dlouhé Deklaraei ho nenajdete.

Politikové jsou velmi chytří. Nechtějí se pouštět do sporů, a tak říkají jen věci, které lidé rádi slyší. Nestarají se o skutečný stav věcí ani o změny, které vyžaduje. Celé jejich úsilí spočívá v tom, aby vás učinili šťastnými - tím, že vám nabídnou falešná slova.

Nikde na světě nejsou dodržována žádná základní lidská práva.

Teď promluvím o dalších z nich.

"U vědomí toho, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva...")

Z toho vyplývá dvojí. Jednak, že lidé, kteří vyhlásili Deklaraci, mají za to, že lidstvo je civilizované. A tak, když čas od času někde dojde k barbarskému činu, svědomí všech lidských bytostí na světě - celého lidstva - trpí, pociťuje bolest a úzkost. Obojí je lež, nemyslím, že lidstvo má nějaké svědomí.

Když muslimové zabíjejí hinduisty, žádný mohamedán si nemysli, že by dělal něco špatného - tedy problém svědomí vůbec nevzniká. Naopak, podle svého náboženství učinil dobrý skutek. Snažil se obrátit hinduistu na muslimskou víru - protože kdo není muslim, nemůže přijít do ráje. Snaží se vám tedy pomoci všemožným způsobem: propašovat vás, ať právem či neprávem, do ráje - předním nebo zadním vchodem, na tom nezáleží.

Vy však odoláváte, do ráje se vám nechce, dáváte přednost peklu - a on, aby vám v tom zabránil, vám radši srazí hlavu - lepší je být zabit rukou věřícího muslima. Korán říká: "Ten, kdo byl zabit rukou muslima, přijde do ráje, tak jako muslim, který ho zabil, tam přijde také." Takže oni se skutečně snaží ochránit vás před peklem - proč by tedy měli mít špatné svědomí?

Tak jako ho nemá žádný hinduista, nemá ho ani žádný křesťan. Křesťané zabili daleko víc lidí než kdokoli jiný a byli to právě oni, kdo upalovali lidi zaživa. Jiní člověka nejdříve zabili a teprve potom ho spálili; křesťané si to zjednodušili. K čemu ta zbytečná práce? Proč vydávat knihu ve dvou dílech, jestliže může vyjít v jednom? Nejdříve člověka zabít a teprve potom ho spálit? - Upalme ho hned! Tisíce lidí byly upáleny zaživa.

A nezdá se, že by to kdy někoho uráželo.

Pokud lidem něco vadí, změní to. Neboť kdo je tvůrcem činů? Jsme to my sami.

Věta na začátku Deklarace je skutečná lež. Říká se tam: "barbarský čin..."

Ve skutečnosti jsme za posledních padesát let spáchali víc barbarských činů než v celých lidských dějinách dohromady. Za celých deset tisíc let nestačilo lidstvo napáchat tolik barbarských věcí jako za pouhých padesát let. Jsme stále barbarštější - máme ovšem svůj styl a svoje metody.

Hirošima a Nagasaki - co si o tom myslitel Byl to barbarský čin, anebo snaha poslat ty milé lidi z Nagasaki a Hirošimy rovnou všechny do ráje? Celá města, více než dvě stě tisíc lidí tam zahynulo během pěti minut. Myslim, že před branou ráje nebylo nikdy tolik lidí najednou. A je to Amerika, která nese zodpovědnost za Hirošimu a Nagasaki.

Jak vám potvrdí lidé, kteří rozumějí vojenské vědě, teď už je naprosto jasné, že shazovat atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki bylo úplně zbytečné.

Japonsko se už chtělo vzdát - Německo se vzdalo, takže nepřicházelo v úvahu, že by Japonsko ještě bojovalo dál; jistě ne déle než týden, možná ani to ne.

Německo kapitulovalo a Japonsko nemohlo bojovat samo. Je to malá země - žijí v ní odvážní a stateční lidé, je to však velmi malá země. Bojovala s podporou Německa, a když ji ztratila, byla by se vzdala.

Toho se však obával americký prezident Truman: Japonsko by se mohlo už zítra vzdát a my bychom ztratili šanci vyzkoušet si atomovou bombu. Dali jsme do toho přece tolik peněz, energie a umu, a potřebujeme ji vyzkoušet.

Lidé nejsou důležití, peníze ano - a tak se bomby vyzkoušely.

A to nám tvrdí, že barbarský čin urazí svědomí civilizovaného lidstva? Byl prezident Truman civilizovaný člověk, anebo ne? Dokonce jeho vlastní poradci ho přesvědčovali, že je to úplně zbytečné, že je to nesmyslné ničení lidských životů. On však rozhodl.

Příštího dne se před Bílým domem shromáždily stovky novinářů, neboť došlo k největší katastrofě způsobené člověkem. První otázka prezidentu Trumanovi zněla: "Pane prezidente, spalo se vám dobře?" - protože prezident se odebral na lože hned poté, co dostal zprávu: "Hirošima a Nagasaki jsou zahaleny kouřem; zmizely z povrchu zemského." Šel pak spát; v opačném případě by byl čekal na zprávu.

A on odpověděl: "Ano, spal jsem klidněji než jindy, protože náš pokus se zdařil. Jsme teď největší mocnost na světě."

A to mluvíte o svědomí? Více než dvě stě tisíc lidí zemřelo během tří minut, a muž, na jehož rozkaz se tak stalo, měl "velmi klidný" spánek, klidnější než kdy jindy. A jestliže takový byl postoj prezidenta "True-mana",(Pozn. "True-man", tj "pravý člověk") co asi lidé, kteří nejsou opravdovými lidmi?

Podle mého názoru je civilizace stále ještě naším snem, nadějí, utopií.

Pokud se nám však podaří vymanit se z kouzelnických čárů a přestanemeli si namlouvat, že jsme civilizovaní, naděje se může stát skutečností a náš sen konkrétní zkušeností.

Svědomí však vzniká teprve po meditaci, nikdy před ní. Člověk se se svědomím nenarodí. Všimněte si malých dětí: uvidí-li mravence, zabijí ho. Myslíte si, že to malé dítě je zločinec nebo vrah?

Ne, nic takového. Dělá to jenom ze zvědavosti, zkoumá tak svůj svět. Narodilo se do nového světa, proto ho zkoumá. Se svědomím to nemá co dělat. Dítě neví, že když uhodí bezdůvodně psa, že ho to bude bolet. Děti nemají svědomí; mají pouze zárodky svědomí.

Všichni politikové se vás snaží přesvědčit: "Máte svědomí." Vy ho však nemáte. Vy si ho musíte nejdříve vypěstovat, musíte pracovat sami na sobě. Budete se muset naučit být klidní a naslouchat tomu tichému, jemnému hlasu uvnitř. Myslim, že žádný z politiků, kteří vyhlásili Deklaraci, neměl vůbec žádnou zkušenost s tím, co je to svědomí a co vědomí. Tato zkušenost totiž přichází teprve po dlouhé, předlouhé cestě do vlastního nitra.

Při narození nedostane člověk do vínku všechno. Dostává jen věci potřebné k přežití; všechno ostatní je mu dáno pouze v podobě zárodků. Je na něm, odhodlá-li se rozvinout své vědomí do nejvyšších výšin.

Příroda nás vybavila pouze k přežití - ne k životu a radosti, tichu, extázi a lásce. Příroda si vystačí s pouhým chtěním, touhou - k čemu je zapotřebí láska? Proč vytvářet komplikace? Lásku musí člověk umět najít, vědomí se musí naučit vypěstovat. Musí se stát zahradníkem svého vlastního já - tou zahradou je jeho bytí.

Bytí člověka je onou rajskou zahradou, o které se hovoří i v Bibli. Ráj nenajdete nikde jinde, na žádné jiné planetě - ráj je v nás samých. Byli jsme z něho vyvrženi a běháme pořád kolem dokola, neumíme však do něho znovu vstoupit. Až se nám to podaří, budeme opět zpátky v Ráji. O to se však už tisíce let nikdo nepokusil. Ještě jsme se nevrátili. Všechno je dnes zase v zárodku; nic nekvete, nic se nezelená. My jsme však schopni uvést věci v život, neboť tu možnost stále máme.

Ti lidé však nevědí, co je to svědomí.

Naučili se jen odříkávat slova.

Povím vám takovou historku... Jeden psycholog se dostavil k ústní zkoušce na doktorát. Zkoušeli ho tři examinátoři. Jejich první otázka zněla: "Jaké jsou největší přednosti mateřského mléka?"

Psycholog se cítil zmaten: "Co má psychologie společného s mateřským mlékem? Přece jsem sem nepřišel, abych se stal expertem přes mléčné výrobky nebo něco podobného. Ale co se dá dělat, odpovědět musím..." A tak řekl: "Za prvé má všechny látky potřebné k výživě dítěte - je to ta nejlepší strava. Za druhé vychází z matčina těla, takže je teplé a lehce stravitelné, a protože vychází zevnitř, nemůže se do něho dostat žádná infekce nebo nemoc z okolního prostředí. Dítě je tak chráněno."

Zkoušející mu řekli: "Dobře. A za třetí?" Nastala chvilka ticha, protože psycholog nemohl na nic dalšího přijít - co by to mohlo být? První dvě odpovědi zvládl. Ta třetí mu neustále vyvstávala na mysli, on ji však potlačoval.

Když už nemohl na nic jiného přijít, musel ji vyslovit: "Za třetí... přichází v pěkném balení!"

Vidíte, jací idioti se stávají psychology! To bylo první, co mu přišlo na mysl - "pěkné balení!"

Když pročítám Deklaraci, mám z ní dojem, že ti lidé umějí dobře formulovat, že si umějí hrát se slovy. Používají hezká slova, kterými dokážou člověka ovlivnit a podvádět - a za kterými se dobře uschová realita.


[Předchozí] - [Obsah] - [Následující] - [Úvod]
mesias@mymail.cz
24.05.2003